V pondělí to byly 2 měsíce ode dne, kdy jsem vystoupila na letišti v Portlandu, Maine. Ano, po tak dlouhé době jsem se konečně rozhoupala k tomu, abych něco napsala. Tedy sice jsem si blog založila hned na začátku a článek začala psát už několikrát, ale buď jsem nebyla spokojená s jeho formulací nebo nebylo podle mých představ něco jiného a tak jsem to zase smazala. Teď jsem se ale rozhodla, že cokoliv je lepší než nic (čehož možná budu při zpětném čtení litovat). V každém svém příspěvku vás seznámím s jednou částí svého výměnného pobytu. Dneska to bude o tom, jak jsem se sem vůbec dostala.
Předpokládám, že mě většina z vás zná, ale pro ty, kteří neměli to štěstí mě potkat, se krátce představím. Jmenuju se Klára, je mi 17, jsem z Prahy, mám ráda veselý lidi a nemám moc ráda cukr (což je věc, kterou, věřte mi, zrovna v Americe zjistit nechcete…) Miluju cestování a seznamování se s novými lidmi, takže není divu, že studium v zahraničí bylo vždy mým velkým snem.
Spousta lidí chce jet na vysokou do zahraničí, ale tím si já tak jistá nejsem, tak mi přišlo ideální jet už na gymplu. Vždycky když jsem takhle viděla starší kamarády někam vyrážet, přišlo mi to absolutně úžasný a vypadalo to tak jednoduše. Později jsem se sama vyvedla z omylu, jednoduchý to rozhodně není.
Kromě toho, že se musíte rozhodnout, kam a na jak dlouho chcete jet (nejčastěji se asi jezdí na jedno pololetí nebo školní rok, ale možností je spousta), musíte si sehnat i agenturu a hlavně prostředky. Byla jsem na několika přednáškách o výměnných pobytech a většina organizací funguje podobně. Někdy ze začátku kalendářního roku si vyberete zemi, vyplníte spoustu papírů obsahující informace o vás a potom už jen zaplatíte (opravdu hodně peněz) a za půl roku sedíte ve vlaku nebo v letadle plní očekávání z neočekávaného. Začala jsem tak nějak připravovat rodiče na to, že bych si vážně přála někam jet, protože je to úžasná příležitost, která se už nebude opakovat. Když jedete do zahraničí ještě na střední škole, tak se rychle naučíte jazyk dané země, poznáte novou kulturu mnohem důkladněji i díky tomu, že žijete s hostitelskou rodinou, která vás mezi sebe vezme. A v neposlední řadě získáte přátele po celém světě.
Jenže otázka finanční není zanedbatelná a protože jsem nechtěla zruinovat své milované rodiče, snažila jsem se najít jiné řešení. Asi před rokem a půl jsem se snažila získat stipendium, které nabízí našemu gymplu dívčí škola v Británii, ale jelikož se jedná o velmi prestižní školu, nechtěla jsem na to letos sázet, protože jsou 2 místa a u nás v ročníku je velká konkurence (zdravím Kláru a Ester, doufám, že se máte v Anglii krásně <3)... Několik agentur nabízí částečné stipendium na některé ze svých pobytů do Německa, ale já jsem shodou okolností (děkuji paní profesorce Hájkové za vyvěšení plakátu!!) narazila na stipendium, které plně hradí roční pobyt v Americe. Ano, čtete správně.
FLEX (Future Leaders Exchange) je program, který je hrazen americkým ministerstvem zahraničí a umožňuje několika stovkám studentů vyjet na rok do Států úplně zadarmo. Loni se mezi členské země přidala i Česká republika a já tak měla to štěstí stát se jedním z prvních deseti finalistů (skvělý party lidí), kteří tak dostali šanci splnit si svůj sen. Předcházelo tomu ale i dlouhé výběrové řízení, jehož přihlášky mají letos uzávěrku už 17. října!! Takže pokud jste v prváku, ve druháku nebo v odpovídajícím ročníku víceletých gymnázií, moc vás prosím, neotálejte a přihlaste se. Nic za to nedáte a můžete postoupit do dalšího kola. Nenechávejte to na poslední chvíli (jako já tenhle článek…) Přihláška je online tady: https://ais.americancouncils.org/cgi-bin/WebObjects/AIR.woa/wa/login?brand=flex
Vyplníte v ní osobní informace, přiložíte fotku a napíšete pár kratších esejí v angličtině. Nic zákeřného, mně to zabralo asi tak necelé 2 hoďky. Nejde o úroveň jazyka, ani o vaše známky, ale o to, abyste napsali něco originálního a abyste si na nic nehráli. Několik lidí se mě ptalo, jestli to má cenu. Rozhodně jo! Jaká je šance? To nikdo neví, ale pokud se nepřihlásíte, tak není žádná. Takže i pokud si nejste jistí, co dělat, přihlaste se. Teď tady ta šance je a zpětně byste si mohli vyčítat, že jste jí nevyužili!
Se mnou to bylo takhle. Začátkem října 2018 jsem si na chodbě ve škole všimla plakátu, kde se o FLEXu psalo, ale nejdřív jsem si myslela, že je to nějaká falešná reklama. Snažila jsem se najít webové stránky, ale byla jsem z toho taková trochu zmatená. Rozhodla jsem se přihlásit, ale nechala to klasicky na poslední chvíli. Uzávěrka byla loni, nemýlím-li se, 30. října. Takže jsem si k tomu sedla devětadvacátýho večer a jelikož jsem si až tehdy přečetla, že deadline je následující den v 9 ráno, dopisovala jsem poslední esej ještě ráno ve škole. Původní informace zněly, že se organizátoři v Čechách semifinalistům ozvou v první polovině prosince. Takže když jsem se někdy kolem Vánoc dozvěděla, že postupuji, skoro jsem tomu nevěřila. Když jsem zjistila, že do druhého kola nás jde asi 100, tak jsem docela rychle ztratila naději, ale rozhodně se nevzdávala! Koncem ledna se konala informační schůzka, kde jsme dostali potřebné informace a taky jsme psali další 3 krátké eseje. Do 14 dnů jsme museli vyplnit opravdu velmi obsáhlou přihlášku, která obsahovala všemožné údaje od lékařů a zubařů (kvůli pojištění v Americe), po jejímž odevzdání jsme čekali do května na výsledky.
Protože jsem v mezidobí dostala několikrát zprávu o tom, že mi v přihlášce chybí nějaký údaj od lékaře, když mi začátkem května volala paní Šantúrová (nejtrpělivější a nejúžasnější zástupkyně FLEXu pro Českou republiku), nečekala jsem ještě výsledky. Když mi tedy řekla, že jsem stipendium dostala, asi další týden jsem tomu vážně nemohla uvěřit. Potom ale následovalo další papírování, tak jsem se zase rychle probrala :) Ale rozhodně to všechno stálo za to. Teď si tady užívám život v nádhernym státě, kam bych se jinak velmi pravděpodobně za celý svůj život nepodívala. Takže pokud splňujete podmínky přihlásit se, jděte do toho!
Moc děkuji, že jste to dočetli až sem! Upřímně se omlouvám všem, kteří čekali informace o mém pobytu. Ty dorazí v dalším (snad) brzkém příspěvku!
Posílám spoustu pozdravů a lásky!
Zpoza louže,
Klára
Comments